O knize: rok / Předmluva Nemám rád předmluvy, zvláště v knihách, a snažím se je přeskakovat. Ale to je zvláštní případ, první pokus psát o Severu, o opuštěných vesnicích a osudech lidí v nich žijících. Tento román je o jedinečné hydrologické struktuře nacházející se na severu Permského území v okrese Cherdynsky. Samozřejmě dnes víme o Bílém moři-Baltském průplavu a ještě více o Volze-Donu. Z federálního rozpočtu se vyčleňují značné částky na udržení posledně jmenovaného ve standardním stavu. Mnoho lidí ale na Severní Jekatěrinskij raději zapomene. Jako velké selhání vlády. Pro vládce Ruska se to stalo skutečným geopolitickým „nesmyslem“, který mnohým zatemnil mozek. Úředníkům, kteří řídili ruský stát, se líbila myšlenka využití stávajících hranic k tomu, aby je daleko překračovaly. Poté, co začal aktivní rozvoj Severních území, se plán na propojení Kaspického a Bílého moře zdál Catherine 2 velmi lákavý. I když samotná myšlenka vznikla za Petra I. Povodí řeky Kama bylo spojeno se Severní Dvinou jedním kanálem. Prochází územím okresu Čerdnyky a měří pouhých 10 kilometrů. Motivem pro realizaci tohoto šíleného nápadu byla zpráva šéfa Uralských těžařských závodů, tehdy ještě kapitána Tatiščeva, členovi státní rady Berg. A pak statisíce rublů z veřejných peněz, bezpočet zmařených životů vězňů, kteří kopali kanál, a zprávy o tom, že se na něm brzy začne pracovat. Nestalo se tak ani rok před revolucí 1917, v tichosti a bez fanfár byl uzavřen a majetek rozprodán. To, co zůstalo, lze vidět i dnes, pokud opravdu chcete. A probojujete se tajgou a bažinami. Osud kanálu je v mnohém podobný osudu lidí, kteří se nedobrovolně dostali do tohoto regionu. Staří vězni, kteří nemají kam jít, lidé, kteří celý život pracovali v systému GUFSIN a ukázalo se, že stejně jako kanál nikomu k ničemu nejsou. Příroda si vybrala svou daň. Všechna jména a některé události popsané v tomto románu jsou pravé. Tento materiál byl shromážděn během četných expedic a služebních cest autora. Zbytek je promyšlený, o čem a do jaké míry se rozhodne čtenář.